Rangers Troubíků

Chtěl jsem vidět své vychovatele, ať už mladé nebo staré, stále uprostřed mládeže, jako „milující otce“. Ne proto, že by jim nedůvěřovali, ale proto, aby kráčeli s nimi, aby s nimi budovali a účastnili se jejich života. S vnitřní radostí pak prohlásím: „S vámi je mi dobře. Můj život spočívá v tom, že jsem s vámi.“

Milý Troubíku, blíží se moment, kdy přestaneš být dítětem táborů a začneš ty sám doprovázet děti, které hledají kousek světla. Buď tedy tím světlem, ne nezaujatým poutníkem nebo znuděným pozorovatelem. Buď vzorem pro mladé, tichým obdivovatelem krásy přírody, našeptávačem dobrého slova, pomocnou rukou v jakékoliv situaci, pozorným posluchačem Božího slova.

A aby ses mohl lépe napojit na přírodu, sebe samotného i nás všechny navzájem, je potřeba se odpoutat od virtuální reality a vstoupit do reality přítomného momentu. Nechej tedy doma všechno, co tě od skutečného světa odpoutává (mobilní telefon a jinou elektroniku). Řekněte to doma rodičům a všem kamarádům, o ohínky na Snapu se ti postará táta nebo ségra a na zbylých sociálních sítích to tu chvíli bez tebe tvoji nejbližší vydrží. Kdyby byla nouze nejvyšší můžou rodiče zavolat na emergency telefon, který budeme mít s sebou (733 347 085).

Dále se, prosím, sbal nalehko! S sebou si nezapomeň vzít dobré boty a tvoji trusty krosnu, první dvě noci budeme spát venku, takže spacák a karimatku, přihoď tričko, kalhoty, mikinu, pokrývku hlavy, nějaké to spodní prádlo a ponožky, osobní hygienu, ručník, pláštěnku/bundu, ISICa nebo jiný doklad věku, kartičku pojištěnce, složku, plecháček, baterku/čelovku, láhev s vodou a svačinu na cestu.

Vezmi si dostatečně velký batoh, aby ti tam zbylo ještě místo. Před cestou totiž dostaneš ještě hamaku, jídlo na dva dny a nějaké vybavení na vaření po cestě, tak ať to máš kam dát.

Potkáme se v neděli 13.7. v 8:40 u Trefy, kde si všechno dobalíme, oslavíme mši svatou v kostele sv. Petra a Pavla a hned po mši vyrazíme směr nádraží.